AKCIOVÝ PIVOVAR DALEŠICE

Jedním ze základních děl, které předurčilo idylické vnímání českého piva a pivní kultury, je film Jiřího Menzela Postřižiny z roku 1980. V této adaptaci autobiografické prózy Bohumila Hrabala se odráží nezaměnitelně líná a harmonická poezie „ležáckého národa“, který se na okolní svět rád smířlivě dívá skrz zlatavý půllitr. Nemalý podíl na oblibě a vyznění této klasiky má prostředí, v němž film vznikal. Nejednalo se o pivovar v Nymburce, původním dějišti Hrabalových memoárů, který se pro účely natáčení nehodil, nýbrž areál ve vzdálené vesnici Dalešice, ležící v rovinaté krajině nedaleko Třebíče. Film nakonec stavení, jehož kořeny sahají do 16. století, zachránil život. Byl totiž jedním z impulzů, proč ho v dezolátním stavu v roce 1999 zakoupili současní majitelé a znovu mu vdechli život. V současnosti se pod dalešickou varnou opět topí a v areálu funguje vedle stylového nostalgického výčepu i muzeum a hotel.

Hned z dálky je jasné, že cílem rekonstrukce bylo zachovat genia loci, který divák zná z filmových Postřižin. Sevřeným dvorem jako by se stále rozléhal nelidský řev strýce Pepina a člověk skoro čeká, kdy se ze dveří prudce vynoří doktor Gruntorád, kterému paní správcová vpravila do nosu neředěnou vůni borového háje. Příjemná starosvětská atmosféra prostupuje celý objekt, kterému rekonstrukce vdechla přívětivě muzeální ráz, aniž by ztratil na funkčnosti. Ze staré dobré školy pochází i místní pivo, které se pochopitelně drží české ležácké tradice. Dalešické je charakteristické svou krásnou oblostí, plným sladovým tělem a jemnou chmelovou vůní.

„Dalešický pivovar je zařízený výhradně na spodně kvašená piva. Máme zde stálou nabídku šesti piv – světlé výčepní, dva světlé ležáky, polotmavý ležák, silné pivo světlé a silné pivo tmavé. Chuťově poskládané je máme tak, aby si u nás, co se týká spodně kvašených piv, vybral opravdu každý,“ říká sládek Ladislav Němeček. Vlajkovou lodí je Dalešická 11° pověstná už roky svou vysokou pitelností. Při běžném provozu ukrojí až 85 procent kapacity pivovaru. Pýchou je každoročně vařené pivo z čerstvě sklizeného chmele: „Do várky Chmelnice 12° jsme přidali na 80 kilogramů Žateckého poloraného červeňáku na 40 hektolitrů piva. Čerstvý chmel dodá pivu jemnou intenzivní hořkost a nezaměnitelné aroma. Ta vůně je opravdu jiná, než když je chmel sušený,“ popisuje speciál sládek.

V roce 2019 držel pivovar stálý sortiment pěti druhů piva, které doplnil deseti speciálními várkami. V covidové situaci však byl nucen nabídku zjednodušit a nevylučuje, že i v budoucnu bude výběr sezónních piv menší. O variabilitu by však přesto neměla být nouze. Loni zprovoznili Dalešičtí v Brně sesterský Pivovarský dům Poupě, který slibuje do budoucna i výrobu speciálů. Zatím ale staví především na klasickém dalešickém portfoliu a moderním restauračním konceptu, evokující např. pražskou Kantýnu. V prostorném pivovarském lokále vyfasujete konzumační lístek, vybrat si můžete z několika jídelních pultů a k tomu si dát dobře ošetřené a načepované pivo dalešické provenience.