GENIUS NOCI

Kdyby byla osobnost pivovaru fyzikální veličinou, v Lomnici u Tišnova by její imaginární detektor naměřil rekordní hodnoty. Sám městys, zasazený do úrodně zvlněné krajiny mikroregionu Porta, je neobyčejně malebný a doslova protkaný historií, včetně starobylé židovské čtvrti se synagogou. Skoro na každém kroku překvapí jedinečná poezie a onen mystický element, kterému se říká duch místa, genius loci. Na půvabném Palackého náměstí hned vedle kostela najdeme výraznou budovu meruňkové barvy s velkou sochou krále Gambrina, novověkého patrona pivovarníků, v průčelí. Znalec pivní mytologie nemusí objekt dlouho obcházet, aby si potvrdil, že narazil na starý pivovar.

Várečná tradice je doložena do poloviny 16. století. Pivo se tu přestalo vařit za dob první republiky, kdy budovu zakoupil předchůdce Starobrna První brněnský akciový pivovar a v roce 1922 zastavil výrobu. Poté přichází ke slovu rod Pavlišů, jejíž předek Alois Buchta objekt kupuje a navzdory komunistické kolektivizaci a vyvlastnění rodina dům obývá dodnes. Jeho svébytný duch budovaný po generace inspiroval Iva a Janu Pavlišovou. Na počátku stála idea komunitního místa, které bude v jinak trochu ospalém městečku budovat kulturu a tvůrčího ducha, který k rodu Pavlišů vždy patřil. Ivův otec Jaroslav byl malířem, který mimo jiné v roce 1988 ilegálně vztyčil na nedalekém vrchu Sýkoř bustu Járy Cimrmana. Pro Iva a Janu bylo logické navázat na rodinnou tradici, kterou někteří lomničtí vždy vnímali jako výstřednost a podivínství.

Myšlenka obnovit i pivovar přišla záhy. „Nám pivo hodně chutnalo, ale nejsme domovarníci a o vaření jsme nic nevěděli. Ivo tak googlil někoho, kdo by nám v Brně mohl poradit,“ líčí Jana. Našel Tomáše Gregora, vedoucího Ústavu technologie potravin na Mendelově univerzitě, který zde vychovává další generace sládků. „Zvedl jsem telefon a zavolal mu, jestli by nám neudělal soukromý kurz. Vůbec jsme netušili, co to je za ‚šajbu‘,“ pobaveně vzpomíná bývalý ajťák Ivo. Pavlišovi vaření piva propadli a pustili se do budování vlastní kapacity, která se ukrývá v jedné z menších budov na dvorku. Uvnitř najdeme pod nízkými cihlovými klenbami desetihektolitrovou varnu, spilku a nyní již šest tanků. Původní pivovarské sklepy jsou prý z části zasypané, a navíc v současnosti patří k jiné nemovitosti, Genius Noci se tak musel uskromnit.

Jak vlastně vznikl nezaměnitelný a poetický název? Když se rodila myšlenka nového pivovaru, majitelé promýšleli různé varianty. Lomnické pivo jim neznělo příliš dobře, Lomnic je přeci po republice víc. Jedné noci vyšla Jana ven a říkala si, jak do názvu promítnout zdejší výrazný genius loci a tvůrčího pavlišovského ducha. A najednou to přišlo. Vzbudila Iva, který prý odvětil: „To by šlo.“ A Genius Noci byl na světě.

Cílem Jany a Iva Pavlišových bylo od počátku vařit piva pitelná, ale hravá. Nejde o žádné divoké experimenty, sám Ivo přiznává, že je především ležákový a nenašel si cestu k módním aromatickým chmelům ani k navoněným stylům jako NEIPA. „Když vidím ve složení chmel Citra, moc to ve mně chuť nepovzbudí,“ směje se na adresu odrůdy, která byla jeden čas skutečně všudypřítomná. Genius tak nabízí třeba Ale, uvařený z jednoho druhu sladu a s jediným chmelem, žateckým novošlechtěncem Gaia, který dal pivu název. Pivo je to krásně přímočaré, pitelné, zemité, jen s lehkou stopou grepů a osvěžující hořkostí.

Hravá jsou i místní spodně kvašená piva, kterých se samozřejmě prodá nejvíc. V Hořké desítce byl v třetím chmelení použitý český Kazbek, který ji dodává ovocnější aroma. Skutečnou anomálii představuje místní ležák vařený s ovsem. Kde se tenhle nápad vzal? Opět souvisí s Tomášem Gregorem a Mendelovou univerzitou. Když sem Ivo s Janou chodili na kurzy, zrovna ho ve školním pokusném pivovaru udělali. „Hned jsem věděl, že tohle chci vařit,“ vzpomíná Ivo. Pivo je to plné, vláčné, lahodně sladové. Obilné pole jako by v něm sousedilo s chmelnicí, žatecká Harmonie mu dodává kořenitý nádech.

Nápaditost prostupuje též speciály. Orient Stout doplňuje výrazná vůně a chuť kardamomu, která po „arabsku“ ladí s kávovým profilem. V Honeymoon najdeme lehkou stopu medu, Red Ale Acacia zase ležel s čerstvě natrhanými květy akátu. Ivo a Jana nejsou žádní pivní puristé, nebaví je dodržovat stylové mantinely. Jejich piva neohromí naprostou výstředností, ale uchovávají si svérázný a osobitý duch.

Genius noci je rodinný pivovar. Oba manželé fungují jako sládci, i když Ivo se víc zaměřuje na provoz a Jana řeší obchodní stránku a marketing. „V práci jsme dali výpověď, pivovar nás živí… no, živí, žijeme skromně,“ říká Jana. Když vypukla pandemie, nechtělo se jim řešit e-shop. Spolehli se tak na okruh věrných zákazníků z mailing listu, pivo po okolí zavážejí sami. Podařilo se jim najít distributora, který je dostal do pivoték po republice. A zakoupili stáčečku, což byla prý ta nejlepší investice. Z nejhoršího je to dostalo. „S přicházejícím sluncem začínám věřit, že máme to nejhorší za sebou. Takže jsme si ověřili, že dokážeme přežít i v tak dlouhé a tísnivé situaci. Kdo odchází bez poučení, zůstává poraženým. Myslím, že jsme se naučili přemýšlet za hranice svých stereotypů a víme, že s problémy si dokážeme poradit a že vlastně zatím nepřišlo nic, s čím bychom si nějak neporadili. To je vlastně takové pozitivní zjištění a určitě bude inspirativní pro další rozvoj firmy, až to zase někdy půjde,“ říká odhodlaně Jana, která při práci v pivovaru ještě stíhá dělat kurz marketingu.

Genius noci dává svou osobnost najevo i uvnitř hlavní budovy, kde se nachází hudební klub. Hned na první pohled udiví záplava starých cedulí a různých antikvárních předmětů i rozličného haraburdí, které je naprosto nesourodé, ale nějak záhadně ladí. V hudebním klubu se dosud konaly především jazzové koncerty, ale Pavlišovi do budoucna plánují nabídku rozšířit. Naproti pivovaru také vzniká výčep, který by měl produkty pivovaru učinit dostupnějšími. Lahve jsou v prodeji i na dvou dalších místech v městečku, čepovaný Genius pak pořídíte v Hospůdce V Židech poblíž synagogy. Místní si k pivovaru cestu zatím trochu složitě hledají. Situace se však pomalu zlepšuje. Genius noci ale v dobrém vyčnívá nejen z ospalého městyse, ale i ze záplavy dalších malých pivovarů. Je to inspirativní, tvořivé místo, kde pivo jen zapadá jako dílek do pestré mozaiky činorodé historie i současnosti městečka a rodiny Pavlišových. Těžko si tu mezi barvitými upomínkami minulosti s pivem v ruce nepřipustit nesnesitelnou lehkost bytí. I pití.