KOUNICKÝ PIVOVAR

V Kounicích se pivo vařilo už ve středověku. Tradice byla přerušena v roce 1900, mimo jiné i kvůli konkurenci moderních pivovarů, které byly postaveny v okolí. V září roku 2012 si však místní občané mohli opět vychutnat kounický ležák, uvařený ze sladu z českého ječmene speciálních odrůd. Ten pochází přímo z místní humnové sladovny s roční produkcí až 2300 tun českého světlého plzeňského a mnichovského.

 V roce 1884 koupila rodina Klusáčků od Lichtenštejnů tehdy ještě prosperující pivovar s výstavem 3500 až 5000 hektolitrů. Po ukončení výroby piva jej přestavěla na sladovnu, která byla v provozu až do roku 1948, kdy byla znárodněna. Po revoluci se sladovna dostává v restitucích zpět do vlastnictví rodiny Klusáčků. A Karel Klusáček se počátkem roku 2011 se společníkem Janem Žižkou pouští do projektu výstavby minipivovaru v prostorách původní středověké pivovarské budovy a přilehlých konírnách.

Když jeden chmel vládne

„Ze 70 procent vaříme klasické české ležáky,“ říká spoluzakladatel pivovaru Jan Žižka. „A k tomu nějaké spodně kvašené speciály jako Rauch a Ginger. Naše první piva v roce 2012 byla pouze ležáky, nicméně po dvou letech jsme rozšířili kapacitu pivovaru a začali vařit i svrchně kvašená piva. „Zní to skromně, ale v tomto malém restauračním pivovaru se po klasické IPA jako jedni z prvních u nás pustili pod hlavičkou Single Beer do řady IPA chmelených jediným druhem chmele. Právě takovéto projekty dovedou odhalit chuťové vlastnosti jednotlivých odrůd a naučit pivaře rozpoznávat své oblíbené chmely. „Piva Single jsme začali vařit čistě ze zvědavosti, protože nás zajímalo, jaký je profil různých chmelů,“ přiznává sám Žižka. Některé je nadchly natolik, že se k nim vracejí. A stále přibývají nové.

Základem je náš český světlý slad a výsledná chuť svrchně kvašeného piva s 6,5 procenty alkoholu se mění jen podle použité konkrétní chmelové odrůdy. A tak si milovníci neobvyklých chutí v pivu mohli vyzkoušet, co dovede milovaný, ale občas i proklínaný chmel Sorachi Ace, v němž jsou cítit melouny, okurky, kopr, trocha kokosu či dokonce jahodové žvýkačky. Nebo novozélandský Nelson Sauvin s chutí angreštů, hroznů či liči. A u německé odrůdy Mandarina je dominantní chuť zřejmá už podle názvu. Na tato piva používají v Kounicích jen dva cylindrokónické tanky, takže vznikají v celkem malém objemu. Ale o to pyšnější na ně „domácí“ jsou. Za dobu existence pivovaru bylo uvařeno již více než třicet druhů těchto piv. „ Nejvíce prodáváme náš ležák, ale nepovažuji ho za vlajkovou loď. Myslím že větší laskomina je Single Sorachi nebo Nelson,“ zmiňuje své favority Žižka.

Chutě z vlastní sladovny

Největší výzvou podle Jana Žižky jsou vždy piva, která nemají vyzkoušená. „V minulém roce to byl Saison a NEIPA,“ říká. Ale někdy překvapí i zdánlivě nenápadné pivo. Loňský Mládkův polotmavý ejl svými oříškovými tóny s příchutí hořké čokolády ctí anglickou pivovarnickou tradici sladových Brown Ale či Red Ale a v jeho chmelové hořkosti hezky dominují citrusy. Základem piv zůstává vlastní slad z Kounic. „Sladovna je určitě obrovská logistická výhoda a taktéž možnost konzultace s profesionály,“ poznamenává Žižka.

V Kounicích vzhledem k profilaci na ležáky a na sudové pivo zaznamenali během pandemie citelný výpadek. „Prodeje spadly o zhruba 30 procent a mnohem více stáčíme do lahví,“ přibližuje Jan Žižka situaci. Snad se už brzy zase obrátí k lepšímu. Kounický pivovar patří k těm, které se drží tradic, nepotřebují prudce rozvíjet své pivní portfolio, ale přitom se nebojí chmelových experimentů. Mnohé chmely, které jsou dnes tak trendy, jako třeba americký Idaho 7, v němž se mísí jemně bylinný charakter s tóny mandarinek, leckteří čeští milovníci IPA ochutnali poprvé právě v Single Beeru z Kounic.