PIVOVAR MORDÝŘ

K některým pivovarům má člověk silně osobní vztah. Když autorovi těchto řádků dával budoucí tchán poprvé ochutnat svůj vynikající tmavý ležák, který si vařívá doma v koupelně, poznamenal: „To mě naučil Libor.“ Tehdy i Libor Melich ještě vařil pivo doma v hrnci. Stejně jako jeho kamarádi Luděk Benda a Igor Muller. Před osmi lety se nicméně rozhodli v pivně poměrně nepolíbeném pardubickém kraji rozjet pivovar v provizorních podmínkách budovy bývalých ředických jatek, kterou si od obce pronajali. Pro varny dojeli do Německa, kde je pořídili z druhé ruky, zbytek technologií obstarali místní řemeslníci. Sloužily donedávna, až loni proběhla rekonstrukce a Mordýř tak má nově mimo jiné patnáctihektolitrovou varnu, tedy trojnásobnou kapacitu, než měla ta stávající.

Čarování s chmely

Zprvu se zaměřili na ležáky. A jedenáctka Mordýř je dodnes nejprodávanějším pivem. Poměrně silná, dost hořká a hlavně velmi pitelná. Což opět může autor těchto slov potvrdit z osobní zkušenosti, na vlastní svatbě ji s neutuchající chutí pil do pozdních nočních hodin. A ráno by klidně zase mohl pokračovat. Postupně se však portfolio rozrostlo na zhruba šedesátku piv a poměr těch svrchně a spodně kvašených je vyrovnaný. Ze svrchních v oblibě vede Pale Ale Kurtizána 13°, slabší jantarový IPA s proměnlivým složením chmelů – k těm americkým se tak někdy přidává třeba mátově svěží německý Polaris. „Prostě lidem chutná,“ hodnotí Libor Melich lakonicky její úspěch.

Když se ptáme na dosavadní nejnáročnější výzvu, říká, že pyšní nejsou na jedno pivo, ale hlavně na to, když se podaří například drobnou změnou v receptuře některé z piv vylepšit. A také je výzvou zvládnout nový styl hned napoprvé. „Radost nám udělal náš Sweet Stout, se kterým jsme zvítězili na Zvíkově na Jarní ceně českých sládků, přičemž jsme toto pivo tehdy uvařili právě v premiéře,“ vzpomíná sládek. K oblíbeným pivům dále patří silný sedmnáctistupňový India Pale Ale Venuše s trojicí chmelů Polaris, Citra a Summit, či žitný IPA Lazy Cat s výrazným sladovým profilem i silnou hořkostí. A kompromisem mezi ležáky a „ejly“ je India Pale Lager nazvaný Elegán. Jeho chmelový profil se též proměňuje, takže se může stát, že místo elegána potkáte pěkně neurvalého, chlebnatého a řádně hořkého chlapíka. Což nijak neumenšuje jeho pitelnost.

Kam na Mordýře?

Během složité covidové doby šla produkce Mordýře dolů jen mírně. „Co se zásadně změnilo, je poměr lahvového a sudového piva. Vzhledem k absenci stáčecí linky to pro nás znamenalo spoustu manuální práce navíc,“ vzpomínal Libor Melich.

Loni Mordýř slavil 100 měsíců od první várky. „Původní myšlenka byla uspořádat bujarou oslavu, ale tak jak nás kvasinky těší, tak nás virus poněkud vyšachoval. Neházíme však vidrovačku do žita, třeba bude nakonec léto příznivé a podmínky to umožní,“ lákal tehdy Mordýř se svým typickým nadhledem milovníky piva k pivovarskému okénku. Čekala tam tehdy výroční třináctka i patnáctistupňový IPA. „Čili bude se jednat o takzvané přijímání pod obojí,“ žertovali ředičtí.

Ae i dnes platí, že pokud budete mít cestu kolem, určitě má cenu zavítat a nechat do sebe vstoupit svrchní i spodní mok, tělo i krev pivního Krista. Už proto, že v poslední době Mordýř mimo region příliš nezaváží. „Do Prahy s pivem jezdíme čím dál méně,“ přiznává Libor Melich. Všechno se totiž vypije v okolí. Právě tam, kde stále ležák vládne, je nabídka od Mordýře sympaticky pestrá.