SLAVKOVSKÝ PIVOVAR

Tradice vaření piva ve Slavkově sahá až hluboko do středověku. Přímo na místě bývalého panského pivovaru ze 16. století vyrostl v roce 2012 pivovar nový, který po bezmála sto letech na tuto tradici hrdě navázal. „Vaříme především ležáky. Zakládáme si i na tmavých pivech jak výčepních, ležácích, tak i silných. Standardní portfolio čítá světlé výčepní, polotmavý a světlý ležák a tmavé silné pivo,“ shrnuje nabídku obchodní ředitel Slavkova Zdeněk Vlček. A dodává, že ačkoli to nebývá u řemeslných pivovarů zvykem, dosud nejprodávanější pivo je desítka. „Náš výstav se již řadu let pohybuje okolo 4000 hl ročně a takřka polovinu tohoto čísla evidujeme u Slavkovské desítky, která se stala populární a oblíbenou u našich zákazníků. Její výjimečnost? Žádná! Je to zkrátka dobré výčepní pivo. Snažíme se nebalancovat v jakostním profilu a primárně udržovat její stálost.“

Inspirace z německého pivovarnictví

Podobně chválí místní standardní produkci spolumajitel hospůdky Poctivej Výčep v pražských Kobylisích Radek Fuksa, kde je od založení před sedmi lety Slavkov na čepu stabilně alespoň na jedné z pěti píp. „Zejména dvanáctka tu již zdomácněla, tělnatý ležák s nižším řízem a lehkou hořkostí,“ popisuje charakter oblíbeného piva.

Vlček přiznává, že inspirací je často německé pivovarnictví. „Je snadné tam zajet a degustovat místní pivní styly. Také není složité si odtud nechat pivo přivézt a nestává se často, aby přijelo takzvaně havarované,“ říká. V létě se tak na čep pravidelně vrací pšeničné pivo a vedle pšenky pivní Bavorsko připomene světlounký Helles či výtečný polotmavý ležák Münchener dunkel.

Ale ve Slavkově vaří i mnohem méně běžná německá piva. Z Düsseldorfu pochází starý styl altbier, zvláštní sladový a minerální ale, který ovšem dozrává podobně jako ležáky. Ten slavkovský se jmenuje Hlavně potichu, je to medová třináctka s lehkou ušlechtilou zatuchlinkou, která opravdu působí jako pivo ze starých časů. Jde o produkt z řady nazvané HP, v níž slavkovští mimo jiné objevují různé polozapomenuté kouty pivní historie.

Americký hybridní styl steam beer

„Edice HP se odlišuje od té naší strohé, konzervativní a černé slavkovské podoby. Má být odvážnější, vtipnější, okázalejší, veselá a barevná. Jak pivo, tak etiketa. Nezaměřuje se na žádná piva, proplouvá styly, jak se jí zachce,“ říká Zdeněk Vlček o řadě, v níž se vedle stoutu objevil třeba za studena chmelený ležák Humulus Paganus, překypující svěží citronovou chutí. Pivo Horká pára zase reprezentuje vzácný americký hybridní styl steam beer, jindy též nazývaný California common. Ten se znovu proslavil díky pionýrům americké craft beerové vlny pivovaru Anchor, který si v roce 1981 na pivo Steam Beer dal ochrannou známku. Ale původně se vařil na počátku minulého století v San Francisku, kde se kupili lidé pobláznění zlatou horečkou a nebyl čas vařit pořádný ležák. A tak se s ležákovými kvasnicemi pracovalo za vyšších teplot, při nichž vznikají piva typu ale. A do týdne bylo hotovo. Výsledek? Jednoduché pivo, trochu do karamelu i ovocna, prostě na žízeň.

I tradičnější svrchně kvašená piva typu Amber Ale či Red Ale mají ve Slavkově starobylý punc, přicházející spíše ze starého kontinentu než z americké pivní renesance. Místo exotických chmelových chutí v nich dominují různé druhy sladů, které kontrastně rozrušuje třeba mátově peprný německý chmel Polaris.

Ale když je dotázán, na jaké pivo je nejpyšnější, má obchodní ředitel Vlček jasno: „Jednoznačně tmavá desítka. Říká se, že na desítce se pozná sládek, ale co teprve na tmavé! Jsme prostě konzervy.“