U ČERNÉHO MEDVĚDA

Když člověk projede Žamberkem kolem jednoho z našich zasloužilých minipivovarů s kancem v logu, už je to jen pár ostrých zatáček do centra Jablonného nad Orlicí, kde z náměstí dýchne pořádný kus historie a také tam čeká s otevřenou náručí jedno pivní zvíře. Barokní ráz prostranství občas nahlodávají divoké otisky 90. let minulého století svými nápisy nad starobylými podloubími, lákajícími do původního měšťanského domu na vše od jídelny a nápojového centra až po vinárnu, hernu a disco galaxy. Ale nad ojedinělou podivností převládají majestátní dějiny, doplněné moderní sochou obří dřevěné pohyblivé lžíce, po níž stéká voda a která je atrakcí především pro děti.

Ležáky hutné jako srst medvěda

Mezi pozdně barokními domy v této památkové zóně se obzvlášť vyjímají dva roubené, s charakteristickými lomenicemi. V tom nejpůsobivějším z nich, v Domě u Černého medvěda ze 16. století se zachovalým dřevěným průčelím, vyrostl před pár lety restaurační pivovar s hotelem. Uvnitř už je všechno jinak, citlivě zrekonstruovaný prostor se po průchodu kolem výčepu s několika vyššími barovými stolky otevře do restaurační místnosti dýchající bílými zdmi a světlým dřevem. S výhledem na varnu si tu lze užít především klasiku domácí gastronomie. A k ní podařené ležáky.

„Jsme restaurační minipivovar zaměřující se zejména na výrobu piv plzeňského typu,“ přibližuje tamní produkci sládek Jan Koubek. „Charakteristiku pivům dodává převážně voda z naší přes 80 metrů hluboké studny. Slady pocházejí z Čech a Moravy, dále používáme také slady bavorské, karamelové a čokoládové.“

Právě ty poslední zmíněné hrají zásadní roli v tom, co patří k největší chloubě pivovaru v tomto malebném městečku na úpatí Orlických hor, kde na blaho pijanů hledí z náměstí dřevěné barokní sochy a z kopce nad náměstím barokní kostelík, ukrytý mezi stromy. V podniku nazvaném U Černého medvěda, kterého má pivovar i ve znaku, je tou největší devizou nepřekvapivě tmavé pivo. Jednak nádherně hebká tmavá kávová třináctka, která se pije na svých 5,6 procent alkoholu nebezpečně rychle. Ale naprostým králem, kodiakem místního portfolia, je zdejší nejsilnější pivo. Šestnáctistupňový Adler Porter je hladký a krémový jako káva se smetanou a troškou čokolády navrch.

Jan Koubek přiznává, že právě Porter byl zatím tou největší výzvou. On sám si nicméně nejčastěji pochutnává na klasické světlé desítce. Ale nejvíce se pije Medvěd 12. „Je příjemně hořký s vyváženou chutí a má patřičný říz a sílu, jakou u poctivé dvanáctky očekáváte,“ říká sládek.

Probouzení lesní zvěře

Černý medvěd je klasický staromilský restaurační pivovar, se slušnými světlými ležáky, excelentními tmavými pivy, hutnou, banánovou pšenicí a jedním „povinným“ Ale v nabídce. Ten je vařený hodně „po Česku“, až moc do karamelova, ovocná chuť spíše bonbónová než tropická. Je stále pitelný, ale mezi ostatními podařenými pivy s ním netřeba ztrácet mnoho času.

Korona se nevyhnula ani Medvědům. „Výstav nám o něco klesl, ale snad to doženeme. Situaci jsme se snažili ustát prodejem sudů přímo zákazníkům, dále pak PET lahvemi přes okénko a také jsme zaváželi lahve do sítě prodejen Konzum v Ústí nad Orlicí,“ ohlíží se za předminulým rokem sládek Koubek.

Medvěd vypadá jako držák. A vůbec se v poslední době v kraji vzmáhá pivní zvířena. Žamberský Kanec dlouhé roky zrovna neoplýval kvalitou, předloni v létě však dovedl překvapit. Nejen tím, že tamní kuchařka původem z Jižní Ameriky navařila na polední menu velmi chutný korejský bibimbap, ale hlavně svými pivy. Ať už lehkou devítkou Kormidelník chmelenou českým Vitalem i americkým Cascadem či světlou třináctkou, též plnou jemně voňavého žateckého chmele. Nezbývá než zvolat směrem k lesní zvěři: jen tak dál.