Plechovka jako pivní styl aneb jak se z podřadného obalu stal designový předmět
Když se v Česku začaly objevovat první piva velkých pivovarů v plechovkách, vyvolávalo to kontroverze. To pivo chutná jinak! Dobrý český ležák do plechu nepatří! S podobnou nedůvěrou hleděli před pár lety milovníci řemeslného piva na první zahraniční plechovky oblíbených pivovarů, které začaly v tuzemských pivotékách pozvolna doplňovat třetinkové lahve.
Jako první řemeslný pivovar uložil své pivo do třetinkové plechovky americký Oscar Blues v roce 2002. Jednoduchá červenobílá plechovka jeho Dale’s Pale Ale tehdy byla spíše výstřednost, na kterou bylo třeba hledět s podezřením. Ještě před deseti lety bylo i ve Spojených státech pivo „v plechu“ spíše rarita. Ale když loni na podzim vyhodnocoval uznávaný americký časopis Craft Beer & Brewing meziroční anketu o oblíbený pivní obal, popularita v průběhu uplynulých čtyřech let rostla strmě v jediné kategorii. U půllitrových, přesně řečeno šestnáctiuncových plechovek. Od necelých 40 procent v roce 2017 po více než 60 procent v roce 2020. A s podobnou strmostí klesala obliba třetinkových lahví i těch o objemu 0,66 litru, kterým se ve Státech říká Bomber.
Jako obal vinylové desky
Joshua M. Bernstein ve své knize Drink Better Beer vzpomíná na to, když ty nejvíce trendy pivovary jako Trillium či Monkish začaly prodávat nový a na popularitě masivně narůstající styl džusovitých New England IPA ve velkých designových plechovkách. Stejně jako pivo chmelené převážně na aroma, nikoli na hořkost, křičelo chutěmi, na oči útočil obal. „Tak jako jsem kdysi hltal umění na obalech desek a luštil rukopisné poznámky na bookletech jako kdybych studoval Talmud, tak jsem nyní zbožně choval v náručí šestnáctiuncové plechovky a odezíral slova, která mě naplní radostí: Mosaic a Citra, ovocné, tropické chmely, které poslaly IPA na novou šťavnatou plavbu,“ píše pivní publicista o nové módě.
Rychle se chytla a ten příměr k hudebním obalům vůbec nebyl od věci. „Interakce s nějakou značkou nemůže být intimnější než na plechovce. Je to prázdná plocha, kterou můžete obalit kolem dokola,“ poznamenává Christian Helms, jehož designová firma Helms Workshop navrhuje vizuální koncept pro hned několik amerických pivovarů. Z podřadného obalu asociovaného s laciným pivem se stal jakýsi pivní vinyl. Tak jako obal gramodesky celou svou plochu využívá ke komunikaci se zákazníkem, a navíc je tu pivo v excelentní kondici, neboť plechovka je vlastně takový malý sud a zamezuje přístupu světla a vzduchu mnohem lépe než průsvitná láhev se zátkou.
Umělci i designéři ve službách pivovarů
Americké pivovary jako chicagský Half Acre začaly zaměstnávat hned několik designérů, aby vytvořili vizuální identitu odrážející povahu pivovaru – v jejich případě tvořenou třeba retro kresbami koně či hada plazícího se po kaktusech, které vtipně odrážely estetiku jihozápadního cípu Spojených států. Ale ne vždy musí obal práskat bičem. Třeba méně známý, ale o to pozoruhodnější londýnský podnik Brick Brewery svou filozofii otiskuje do menších, zdánlivě nenápadných plechovek. Na bližší pohled však piva jejich základní řady zaujmou jemným vystupujícím vzorem cihliček, které má podnik v názvu. Jsou příjemné nejen na pohled, ale i na omak. V ostatních pivech se ale i v Brick Brewery dokážou odvázat a svými abstraktními barevnými vzorci čerpají z historie umění od Art Deco po Pop Art.
Pandemie a potřeba dostat svoje pivo k zákazníkům v atraktivním, trvanlivém obalu, v němž je pivo ve špičkové kondici, vedla ke skutečnému plechovkovému boomu i u nás. Do té doby v minipivovarech okrajový obal se vyšvihl mezi žádané a skvěle prodejné artikly. Problém? Jednoznačně cenová dostupnost. Plechovkovací linka znamená investici v řádu statisíců až milionů a pro pivovary lapené v nejisté situaci představoval takový výdaj obrovské riziko. Odvážlivci se však našli i mezi malými. Například návštěvníky brdského pivovaru v Hostomicích překvapilo pivo Fabián ve stříbrném materiálu. Sládek a majitel Štěpán Kříž sice pochybuje, že se mu investice někdy vrátí, je ale rád za skladný obal, v němž pivo vydrží v dobré kondici a pivovar se za něj nemusí stydět.
Plechovkovací linka jako luxus i služba
Vlastní plechovkárna je však stále spíše záležitostí silnějších a zavedenějších pivovarů. Moderní plně automatickou verzi zakoupil například pivovar Kamenice nad Lipou. Do plechu neteče jen místní pivo. Kameničtí nabízejí pronájem linky, včetně transportního tanku, do kterého si zákazník stočí pivo ze svého sklepa, a to se tak dostane do obalů ve špičkové kondici. Další možností je pronájem mobilní plechovkovací linky podle hesla: když nejde pivo k lince, musí linka k pivu. Problém je především prostor. Ne každý pivovar dokáže objemné zařízení pojmout, někdy tak musí stát „plechovkárna“ před ním. Martin Palouš z pivovaru Volt s úsměvem vzpomíná, jak s kolegou podsládkem Václavem Havlem strávili noc na několikastupňovém mrazu, aby várku dostali do atraktivních plechovek připomínajících baterku.
Nezaměnitelně bizarní plechovky s etiketami grafika a výtvarníka Tomáše Motala nabízí (končící) létající pivovar Crazy Clown. Ten se svými, jednou hororovými, jindy barvitě křiklavými, designy ozval asi nejhlasitěji. Jinak většina tuzemských pivovarů prozatím spíše překlápí design z lahví na plechovky. Jako jediný či dominantní obal začaly plechovky používat prostějovský Axiom či rodinný pivovar Obora. A dobře jejich potenciál využívá Sibeeria, kde se mimo jiné odpichují od stylizovaných stromků z vlastního loga k podobně geometricky inspirovaným grafikám. Jako příležitost k drobnému redesignu vzal dobu covidovou a počínající dobu plechovkovou Permon. A třeba Zichovec vytvořil limitovanou edici piva Zkruhovec jako charitativní projekt pro nadaci Zkruhu spolu s výtvarníkem a tatérem známým pod pseudonymem Ondrash.
Česká vs světová craftová scéna
Počet prodaných plechovek rok od roku stoupá a za malou plechovkovou revolucí stojí právě malé pivovary. V Česku je ta revolta o to větší, že craftové scéně u nás stále dominuje sedmičková lahev, do jaké zahraniční pivovary dávají maximálně piva určená k archivaci. A rozšířený je tu stále i poněkud „buranský“ plast, který nyní vedle skla získal dalšího silného soupeře.
A zkušenosti nejen z e-shopů, ale též z tuzemských pivoték a craftových hospůdek jednoznačně podávají zprávu, že kultivovanější, k pivu milosrdnější, designově promyšlená plechovka začíná v prodejích vyhrávat. A je tu ještě jedno plus. Přední tuzemské značky se mohou napřímo porovnávat s konkurencí od Ameriky, přes Skandinávii třeba po stále oblíbenější polské plechovky a soupeřit s nimi nejen vnitřkem, ale i povrchem. A z druhé strany zase česká plechovka, lehčí a vhodnější na export, mnohem snáze může vycestovat do zahraničí a prosadit se po Evropě. Zdejší pivní kultura zkrátka na tom boomu jednoznačně vydělá.
